11. červenec 2017 / Jana Adamcová

Páté kreativní kafe v síťové vizualizační laboratoři

Páté kreativní kafe se konalo v síťové vizualizační laboratoři SAGElab akademického pracoviště CESNET při ČVUT. SAGElab nám představil Sven Ubik a jeho kolegové jako společné pracoviště CESNETu (sdružení vysokých škol a Akademie věd  České republiky, které provozuje a rozvíjí národní e-infrastrukturu pro vědu, výzkum a vzdělávání), fakult informačních technologií a elektrotechnické ČVUT.

SAGElab je interdisciplinární pracoviště, které podporuje výuku předmětů a výchovu odborníků v oblastech síťových technologií, multimédií a virtuální reality a vytvoření prostředí pro výzkum a vývoj nových síťových aplikací.  SAGElab je schopen nabídnout i vizualizaci s vysokým rozlišením (více než 8K) pro vzdálenou spolupráci a prezentaci. 

Nás zajímalo, co SAGElab dělá v sektoru kulturních a kreativních průmyslů. V oblasti živé kultury to je distanční spolupráce v muzických uměních. SAGElab vyvinula speciální harware i software pro možnost kulturních představení přes síť. Jedná se o situaci, kdy např. jeden umělec je v České republice a druhý v Lodnýně, Kodani či Trondheimu. Aby se hudebníci slyšeli bez zpoždění, je nutno vybalancovat zhruba 15 - 40 ms zpoždění, které způsobuje přenos přes síť, aby bylo možné dosáhout perfektní souhry. To je možné ve vzdálenostech v rámci Evropy. Delší vzdálenosti umožňují pak jiné typy představení na dálku, kdy se např. kombinuje hudba, tanec a vizuální umění - takto se realizovalo propojení umělců z Prahy, Barcelony, Kodaně a Miami. Přenosy můžete shlédnout zde: https://www.youtube.com/channel/UC0uaKLNNWTcKbgIWrehCH8w. 

V oblasti kulturního dědictví je to digitalizace, vytváření a prezentace interaktivních 3D modelů sbírkových předmětů. V této souvislosti existuje portál www.esbirky.cz, spravovaný Národním muzeem v Praze. Pro tento web SAGElab vytváří inovativními způsoby interaktivní 3D modely, které lze škálovatelně zobrazovat od mobilních telefonů až po velké LCD stěny. Tyto digitální modely kulturních artefaktů nemusí sloužit jen pro vzdálený přístup, vhodný ve vzdělávání, výzkumu či popularizaci kulturního dědictví, ale mohl by být využitelný i pro designéry a/nebo výrobce replik užitných či uměleckých předmětů např. ze skla, dřeva, porcelánu apod. Takto by se muzea mnohem více mohla otevřít spolupráci i s komerčním světem.