24. únor 2014 / IDE
Česká digitální ekonomika může do roku 2020 zaměstnávat 5 % výdělečně činné populace
Tisková zpráva vydaná u příležitosti prezentace Studie o potenciálu digitální ekonomiky a kulturních a kreativních průmyslů pro další rozvoj a konkurenceschopnost ČR.
PRAHA, 24. října 2014. Česká digitální ekonomika zatím míří na slepou kolej. Ačkoli má Česko dlouholetou průmyslovou tradici, zavedená odvětví se dnes destabilizují kvůli rychlým technologickým změnám.
„Světy kulturních a kreativních průmyslů a digitální ekonomiky se prolínají a tomu je třeba se přizpůsobit. Mohou se tím v horizontu sedmi let vytvořit tisíce pracovních míst. Nové technologie jsou hybatelem celé ekonomiky. V Česku ale tenhle motor zadrhává,“ říká Alexandra Rudyšarová, která se specializuje na podporu nových odvětví. Vyplývá to ze studie Potenciál digitální ekonomiky a kulturních a kreativních průmyslů pro další rozvoj a konkurenceschopnost ČR, kterou nechal vypracovat Institut pro digitální ekonomiku.
Současná státní podpora a investice zatím směřují do oblastí, které přispívají jen minimální měrou k růstu takzvané digitální ekonomiky, tedy oblastí založených na inovacích, kreativitě a digitálním obsahu. „Dosavadní intervence státu se soustřeďují hlavně na podporu investic do hmotného majetku a budování infrastruktury a tvorbu systémů pro řízení podniků. Ignorovány jsou další oblasti, které mohou mít zásadní vliv na inovace a vznik nových pracovních míst. V minulém programovacím období například nebyly designové inovace uznávány jako inovace,“ dodává Alexandra Rudyšarová.
V roce 2012 činil podíl IT odborníků na zaměstnané populaci pouze 2,7 %, hlavně šlo o analytiky a vývojáře softwarových aplikací. Je zde přitom prostor pro masivní rozvoj digitálního odvětví. Podíl IT odborníků by se mohl do roku 2020 zvýšit na dvojnásobek a řady profesí rozšířit o kompetence v oblasti digitálních technologií a IT snad ve všech sektorech – od strojírenství přes automobilový průmysl až po zpracovatelský průmysl. „Rozvinutá digitální ekonomika nenabízí pracovní místa jen programátorům a technikům, jde výrazně dál a zahrnuje i nové typy profesí, například mezioborové specialisty, kteří kombinují kompetenci například inženýrskou a programátorskou,“ vysvětluje Marek Jetmar, spoluautor studie.
Vzniknou nové profese a inovativní obory
Vlna technologických inovací v oblasti digitálních technologií a internetu dala vzniknout novému typu kultury: „Státní politika dosud zcela pomíjí kreativní část digitální ekonomiky, například vývoj platforem digitálního obsahu či postupné propojování televize a internetu, nemluvě o návaznosti kulturních a kreativních průmyslů na digitální ekonomiku,“ dodává Jetmar.
Nově vznikající obory a služby v oblasti kulturních a kreativních průmyslů a digitální ekonomiky musí reagovat na novou poptávku – ta si nežádá produkty založené pouze na funkcionalitě, ale také produkty s původem v individuálních a kolektivních aspiracích. K vytvoření konkurenční výhody už nestačí jen nárůst produktivity ve výrobě. Marketing a služby jsou stejně důležité jako samotná produkce.
Šanci vyniknout v silné konkurenci nabízí kreativita. Z původně pasivních uživatelů se stávají díky on-line platformám aktivní tvůrci a konzumenti. „Kultura tak nově ovlivňuje vznik inovací v ekonomice. Firmy mohou pružněji reagovat na změnu poptávky a přizpůsobit parametry svého produktu potřebám a přáním zákazníka,“ vysvětluje Alexandra Rudyšarová.
Soukromý sektor může takového rozmachu dosáhnout jen za pomoci vládních stimulů, které vytvoří co nejlepší podmínky. Chybí účinná vládní politika, na jejímž základě by docházelo k podpoře segmentu digitální ekonomiky a příbuzných odvětví, chybí odpovídající legislativa, na řadu etických otázek zatím nejsou odpovědi.
Proto Institut pro digitální ekonomiku navrhuje, aby stát vytvořil, nebo určil jeden konkrétní útvar, který se bude koncepčně zabývat agendou digitální ekonomiky – dosud je totiž většina agendy roztříštěna mezi ministerstvo vnitra a ministerstvo průmyslu a obchodu. Ministerstvo vnitra řeší obslužnou část informačních technologií pro chod státu, zatímco ministerstvo průmyslu si všímá elektronické komunikace a poštovních služeb. Další oblasti digitální ekonomiky tak zůstávají mimo dosah a působnost obou ministerstev.
Dále by stát měl prověřil přínos digitálního šampiona ČR pro rozvoj digitální ekonomiky. Tuto funkci nechala zřídit Evropská komise ve všech členských státech pro podporu a propagaci nových odvětví. Momentálně ale řada firem, o které by měl digitální šampion pečovat, ani netuší, že tu někdo takový je, ani že je má podporovat.
Insittut pro digitální ekonomiku dále doporučuje připravit vládní strategii, která pomůže vytvořit podmínky pro rozvoj nově vznikajících odvětví a jejich návaznost na ekonomiku.